Rumunsko 2007 Apuseni

Je sobota 7.7.2007 jedu rychlíkem ve 20,15 do Brna. V hale nádraži se kolem půl jedenácté postupně setkáváme, Zdeňka-Piskoř,Jirka-Bobr, je to manager výletu.V jednu v noci uzavírají nádraží a musíme jít do noční čekárny,tam pak docházejí další účastníci výletu-Jana,Tonda Jaro a poslední Míša. Ve 2,34 nasedáme do Panonie směr Rumůnsko, výstup v Aradu.

Neděle 8.7.2007

Přes poloprobděnou noc přijíždíme do Aradu v 15,40. Tady se Jirka s Tondou vydávají hledat autobus do Virfurile a pak do městečka Stei. Do Stei má jet vlak, ale jede jen v zimě! Kupodivu se jim podaří najít autobus který má jet přímo do Stei, a už za deset minut.Tak se fofrem přemísťujeme na autobusové nádraží.Čtyři a půl hodiny jízdy místním linkovým autobusem se dvěma zastávkami. Na té druhé po zajímavé gestikulaci řidiče přestupujeme na stejný linkáč a ten nás pak vysazuje na autobusáku ve Stei. Musíme se však zorientovat podle GPS a pochodujeme podél říčky do dědiny Campani. Procházíme dědinou,je po 20h a hledáme tábor pro tři stany. Nakonec přecházíme pastvinu a v jalovcových křovinách na kopečku stavíme stany. Dokonce vaříme a pěkně utahaní zaléháme.

Pondělí 9.7.2007

Ráno už peče slunce a budí nás zvonky ovcí. Pastvinami se dostáváme na silnici do podhorské dědiny Campani. A tady se zastavujeme u koloniálu koupit pití, k našemu překvapení zaslechneme češtinu. Je to rumunka provdaná za čecha a bydlí v Praze. Je tu doma, na dovolené s dětma.Ukazuje nám dům kde bydlí. Zjišťuje, že z dědiny jede v sobotu autobus, dálkový přímo do Aradu v 9h, což nám velmi vyhovuje. Potkat tady někoho, kdo je místní a umí česky, je opravdu velká náhoda. V dědině začíná turistická značka modrý trojúhelník, jdeme tedy podle značky. Procházíme malou vesničkou s prašnou cestou, jmenuje se Sigištel. Značka nás vede kaňonem s říčkou,často brodíme na druhý břeh, míjíme krásná místa na táboření, kde jsou i ohniště. Na chvíli tu odpočíváme a obědváme. Po kilometru na pravém břehu jde prudce do vrchu pěšina, končící obrovským vchodem do jeskyně. Vystoupáme ke vstupu je to obrovský dóm.Dáváme si čelovky a jdeme na průzkum.Podlaha je jílovitá s jezírkama vody a strop má částečnou krasovou výzdobu. Dostáváme se jen do 150m vzdálenosti,dál se pokoušejí dostat jen Jirka s Míšou úzkým průlezem, po 10m to lezeni na mazlavých stěnách pokračuje jen Jirka, po dalsich10 metrech je konec této jeskyně. Vracíme se zpět. Pak cestou potkáváme místního průvodce v gumácích s grupou německých turistů. Je to krásný kaňon s vysokými vápencovými stěnami. Asi po 800m tentokráte na levé straně vede značka vzhůru sutí k další jeskyni. Zůstávám u báglů, zbytek bere čelovky a sutí stoupají ke vchodu, který je docela malý, ale zato za ním se otvírá veliká jeskyně, která se pěkně klikatí, bohužel asi po 50m je už značné množství bláta, proto volí opačnou stranu jeskyně, která se snižuje tak, že jí lze pokračovat pouze plazením se, po 10m je ale stejně konec, tak se vracíme zpět, do tepla na sluníčko. Pak pokračujeme dál po modré,asi po 1km končí říčka a pokračujeme suchým korytem. Nakonec vstupujeme do lesa, lépe řečeno do pralesa. Značka se objevuje na stromech, ale svah je prudký klouzavý a zarostlý křovinami a podrostem.Často přelézáme vývraty. Po 800m vylézáme na cestu, mám toho plné zuby a padám na hubu. A nejsem sám, Jana musí odpočívat déle, kluci si rozebírají její věci z báglu. Cesta dále je stále do kopce, ale už schůdnou pěšinou. Na jednom místě nacházíme na pěšině v bahně stopy medvěda, asi to byla přední,byla menší. A stále do nekonečného kopce, procházíme pastviny s napájením a pramen. Nakonec vystoupáme na cestu s tur.značkou červený kříž a pak žlutý bod. Přes pastviny docházíme do sedla a odpočíváme, jsou tu krásné rozhledy. Sestupujeme po červeném pásku, začíná zapadat slunce. Při sestupu hledáme místo na táboření, ale všude je to prudké. Nakonec docházíme ke skládce dřeva, uprostřed stojí mohutná jedle a v údolíčku šumí potok. Už je skoro tma, když stavíme stany na nerovném travnatém terénu. Piskoř, Míša a Jaro spí pod širákem, ustlali si pod jedlí. Než jdu spát slyším na protější stráni praskat větvě a vzpomněl jsem si na stopy medvídka, které jsme našli o pár kilometrů vzadu.Raději jdu spát.

Úterý 10.7.2007

Ráno je jak vymalované, ale po chvíli se od západu na obloze objevují roztáhlé hřebínky mráčků. Konstatuji večer je tu déšť, a následně se to vyplní. Balíme a dáváme se na pochod dolů po červeném pásku, který je na mnoha místech zatřen, ale nevíme proč, hlavně že je na mapě. Kolem poledne docházíme k říčce V. Galbenei. V korytě říčky na plážičce to na dvě hoďky zapíchneme, vaříme, koupeme se a mládež vyvádí blbiny ve vodě. Pokračujeme pak prašnou silničkou na Cheile Galbenei, tady vede značka žlutý trojúhelník.Silnice prochází kaňonem, dole se klikatí a šumí říčka s množstvím vodopádů.Po kilometru a půl přicházíme k zatáčce a mostku, říčka tu tvoří kasády. Schováváme batohy do lesa za balvany a jdeme si po pěšině prohlédnout vodopády. Pěšina se posléze mění v opičí dráhu postavenou ze řetězů. Vracíme se zpět, vyzvedávame si batohy a doslova se drápeme do kopce na kemp který našel Oran na tomto místě před dvěma lety.Asi 90 výškových metrů,ale s báglama opět pěkný záhul, Oran je prostě Oran. Kemp to až tak špatný není, pod stromama, ohniště, ale místa pro tři stany se najednou vykouzlily. Slunce asi zapadlo, přes stromy to nebylo vidět, rychle stavíme stany a vaříme večeři. Nad horou začíná bouřit. Postupně bouřka přechází a začíná pršet. Ze stromů padají velké kapky celou noc. Unaveným poutníků to ale moc nevadí.

Středa 11.7.2007

Ráno se budíme pozdě. Nikomu se nechce do mokrého listnatého lesa. Postupně vařime, už oběd, přitom nám stále kape za límec ze stromů déšť. Ve 13h Jirka rozhoduje, jdeme se podívat na Izbucul Galbenei velkou jeskyni s průtokem říčky. Jana zůstává v táboře, my ostatní sestupujeme strží na silnici k mostku. Tady se rozdělujeme, já jdu s Piskořem po žluté tečce přes Spre Poiana Floriola (kvetoucí louky), Jirka s ostatníma kaňonem po řetězech, kolem vodopádu, kaňonem až k vývěru. Potkáváme se po hodině u značené propasti. Dál jdeme spolu, chvílemi prší. Po hodině stálého stoupání toho mám dost a vracím se po stejné cestě zpět (už chybělo jen asi 300m a byl jsi nahoře, „už vidím jak stromy prosvítají asi to není daleko“ Bobr). Dohání mě výprava z Prahy z CK Jenda asi 20 lidiček, jsou v Rumůnsku od 10.7. Mají za sebou Bučeggi, Retezat, Piatra Kraului a neví co ještě.Cestou sestupuji ke krásnému vývěru, Ponorolui a vodopádům, všechno fotím. Na konci louky na kraji lesa je pěkné místo na kemp a v lese je studánka, sestup k silnici je pak asi 400m. Znova prší, škrabu se do kempu. Ze ztrouchnivělého choroše rozdělávám oheň. Ostatní docházejí až o půl sedmé, promoklí a hladoví, za to plní krásných zážitků z prolézání jeskyně Izbucul Galbenei. V noci ještě občas přeprchá.

Čtvrtek 12.7.2007

Dle večerní domluvy balíme ráno mokré stany a jdeme stejnou cestou po žluté zpět po silnici. Je sice polojasno, ale v dáli na horách bouří. Na křižovatce pak pokračujeme po červené, lesní cestou stále nahoru. Po prudkém stoupáku zůstáváme tábořit na známém místě „U jedle“, protože se znovu chystá na bouřku. Nerad bych, aby nás chytla na hřebeni, tam jsme původně chtěli dojít a tábořit.

Pátek 13.7.2007

Ráno je slunečné, tak sušíme všechny věci a pak pokračujeme výstupem do sedla. Dále přes pastviny kde fotíme koně a znovu se dostáváme na modrý trojúhelník. Tentokrát na pěšině, skoro na samém místě jako minule, nalézáme stopy medvěda. Jsou však o něco větší, znovu přichází na řadu foťák. Prostup pralesem dolů je snadnější, já padám jen dvakrát, ostatní hlásí jednou, dvakrát, nula, jednou. Ve vyschlém korytě si po uklouznutí narážím holeň a objevuje se čevená. A opět chůze nádherným kaňonem. Dostat se na druhou stranu říčky není žádný problém, skáčeme po kamenech. Jedno takové místo si bude asi dlouho pamatovat Piskoř, uklouzla a vymáchala se i s batohem.Už cestou nahoru jsme si vyhlédli tábořiště, a tady taky zůstáváme na noc. Okolo se trousí jeskyňáři většinou v zablácených overalech, jedni si dokonce nesou cepíny. Vrací se i krávy, s jednou se Míša tak skamarádila, že se nechala podojit od Piskořky, naštěstí baču nahrazovala jedna dominantní kráva tak jsme získali půl hrnečku čerstvého mléka. Vyvařujeme si a likvidujeme poslední zbytky zásob. Večer je krásný, ohýnek, prostě pohoda.

Sobota 14.7.2007

Stáváme o šesté,rychlá snídaně sbalíme tábor a v sedm hodin vyrážíme na autobus do Sigištel, odkud by měl odjíždět v 9hod. Vycházíme z kaňonu a na louce či velké pastvině stojí roztroušené stany a auta, velké tábořiště. SPZ z Maďarska, Polska i Čech a Německa, většinou jeskyňáři na šňůrách suší věci do jeskyně. Je tu taky pěkný binec odpadků ,moc si tu s pořádkem těžkou hlavu nedělají. Do Sigištel přicházíme o půl deváte a v devět hodin si typujeme pojede nebo nepojede. A přece přijel, o čtvrt na deset dálkový autobus do Aradu, čínský výrobce = pohodlí, klimatizace. Těch skoro pět hodin jízdy uběhlo v pohodě. V Aradu máme dvě hodiny čas, tak nakupujeme jídlo na cestu. Odjíždíme v 15.34 Panonií a o kupé se dělíme s našimi krajany, kteří šlapali Fagaráš. Vyprávíme si zážitky z Fagaráše, oni současné a já své před 32 lety. Moc se toho nezměnilo. Do Brna přijíždíme v neděli 02,25. Jirkův kamarád nás postupně převáží do Střelic ke Zdenkovi. Z Brna na Přerov do rána nic nejede. Přespávám na zahradě. V 7hod jedu ze Střelic do Brna a z Brna v 9,05 rychlíkem, v Hranicích jsem v 11 hodin.

- V.Sam -

Některé technické poznámky:

Vyměnil jsem 1 500,- Kč za 150 Lei. Cesta z Aradu do Stei autobusem stála 19 Lei a ze (Sigištel) Sichištele do Aradu 20 Lei. Společná jízdenka s místenkou a zpět Brno-Arad, Arad-Brno stála 1 800,-